Kód ISO 4217: EUR – měna zavedená ve 12 zemích Evropské unie namísto národních měn.

Vytvoření měny euro

Rozhodnutí o vytvoření společné měny v Evropské unii bylo učiněno v rámci Maastrichtské smlouvy. Kvůli neúspěchu měnové unie, lidově nazývané „měnový had“, se však zavedení společné měny výrazně zpozdilo. Teprve vytvoření Evropské centrální banky a Eurosystému v důsledku Amsterodamské smlouvy vedlo ke skutečnému zavedení této měny.

Grafický znak eura

Grafickým symbolem eura je řecké písmeno epsilon překřížené dvěma rovnoběžnými čarami. Symbolizuje kořeny evropské civilizace, pokusy o integraci našeho kontinentu a zajištění vnitřní stability. Někteří lidé také považují symbol eura za výzvu americkému dolaru, který je charakterizován dvěma svislými čarami.

Konvergenční kritéria

Pro vstup do „eurozóny“ musí být splněna přísná kritéria konvergence, jako například:

• inflace není vyšší než 1,5 % průměrné míry inflace ve třech zemích EU, kde je inflace nejnižší
• veřejný dluh nepřesahující 60 % HDP
• rozpočtový deficit není vyšší než 3 % HDP
• dlouhodobé úrokové sazby nepřesahující o více než 2 % průměr úrokových sazeb ve 3 zemích EU s nejnižší inflací
• stabilní směnný kurz za poslední 2 roky

Eurozóna

Tato měna byla zavedena 1. ledna 2002 v následujících zemích:
Rakousko, Belgie, Finsko, Francie, Řecko, Španělsko, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Itálie
Podle podepsaných dohod však zahrnuje 5 zemí a 1 autonomní oblast, které nejsou členy EU: Andorra, Černá Hora, Monako, San Marino, Vatikán a Kosovo. 1. ledna 2007 se Slovinsko připojí k EURO zóně.
Tři z 15 zemí, které byly v té době členy Evropské unie, nevstoupily do eurozóny:

Velká Británie – v důsledku rozhodnutí jejího parlamentu,
Švédsko – v důsledku nesplnění požadavků ohledně maximálního rozpočtového schodku a negativního výsledku referenda v této věci,
Dánsko – v důsledku negativního výsledku referenda v této věci.

Směna národních měn za eura

Zpočátku byla tato měna pouze měnou mezibankovního vypořádání a nebyla v běžném oběhu. Dne 1. ledna 2002 byly měny členských států eurozóny nahrazeny euromincemi a bankovkami, což byla největší operace v jednotné měně, která kdy byla na světě provedena. Celá směnárenská operace skončila 1. července 2002, kdy byly zcela staženy národní měny zemí eurozóny. Směnné kurzy mezi národními měnami, které měly nahradit euro, byly zmrazeny 1. ledna 1999.

Převodníky, podle kterých byly národní měny směněny na euro k 1. lednu 2002: (1 euro je):

13,7603 rakouských šilinků (ATS)
40,3399 belgických franků (BEF)
1,95583 německých marek (DEM)
166 386 španělských peset (ESP)
5,94573 finské marky (FIM)
6,55957 francouzských franků (FRF)
340 750 řeckých drachem (GRD)
0,787564 irské libry (IEP)
1936,27 italské liry (ITL)
40,3399 lucemburských franků (LUF)
2,20371 holandských guldenů (NLG)
200 482 portugalských escudo (PTE)

Od roku 2007 má být slovinskou měnou euro; konverzní kurz: 1 EUR = 239,640 SIT (slovinské tolary). Bylo směněno 4,5 bilionu EUR v hotovosti a národní měny byly převedeny na více než 10 bilionů EUR na bankovních účtech po celém světě.

Problém s eurem
Eurobankovky jsou tištěny pod přímou kontrolou Evropské centrální banky (ve 12 různých tiskárnách) a mají jednotný vzhled ve všech zemích. Mince jsou však produkovány mincovnami jednotlivých zemí a mají stejný tvar, materiál i líc, přičemž ruby jsou v každé zemi jiné. Lícové strany mincí v hodnotě 1 až 5 eurocentů zobrazují Evropu na mapě světa. Označeny jsou všechny země, včetně těch, které nepatří do EU. Mince v hodnotě od 10 do 50 eurocentů představují jednotlivé členské státy v určité vzdálenosti od sebe. Zatímco 1 a 2 eura, země spojené do jednoho celku. To odráží motto Jednota v rozmanitosti. O distribuci bankovek a mincí se starají jednotlivé centrální banky zemí eurozóny pod přísnou kontrolou Evropské centrální banky.

Euro v jiných zemích

Na numismatickém trhu se objevují tzv. numismatiky „zkušební euromince“ z Dánska, Švédska, Velké Británie, Polska (dokonce existují dvě varianty – ražené na Slovensku pro polské numismatické obchodníky a ve Velké Británii pro zahraniční společnost) a další země přistupující k Evropské unii jsou soukromým produktem, od kterého se emisní banky (včetně Polské národní banky) silně distancují; To však nebrání tomu, aby se tyto mince obchodovaly za poměrně vysoké ceny. Existují dokonce „zkušební euromince“ ze Švýcarska, které není součástí EU, a dokonce ze Skotska a Padánie. Euro je také oficiální měnou v Černé Hoře a Kosovu. Směnný kurz převodní marky, oficiální měny Bosny a Hercegoviny, závisí také na euru (pevný směnný kurz 1 EUR = 1,95583 MK).

Euro v Polsku
Podle informací Ministerstva financí (8. února 2006) bude Polsko připraveno na vstup do eurozóny v roce 2009. Za předpokladu platnosti aktualizovaného konvergenčního programu Polsko do roku 2008 nesplní stanovená kritéria. Podle rozhodnutí Eurostatu zařadit prostředky převedené do OFE mimo sektor vládních institucí překročí deficit v roce 2008 3 %. a bude činit 3,7 procenta. HDP. Podle nařízení ministra financí ze dne 15. dubna 2004 (Sbírka zákonů č. 73, položka 658) lze také v Polsku používat euro pro zúčtování, ve kterých je jedna strana spotřebitelem nebo příjemcem služeb (např. v obchodě nebo u kadeřníka).